Systém individualizace výuky a kombinace práce malých vrstevnických a nevrstevnických skupin Heřmánek Praha, základní škola Autor: Mgr. Miroslava Adamcová

Případová studie zpracovaná pro MŠMT metodikem školy a zástupkyní ředitele Mgr. Miroslavou Adamcovou v rámci projektu Malých škol.

Systém individualizace výuky a kombinace práce malých vrstevnických a nevrstevnických skupin Heřmánek Praha, základní škola Autor: Mgr. Miroslava Adamcová

 

 

 

  1. Popis inovativního systému práce školy Heřmánek Praha – základní škola

Motto školy: Heřmánek: Nauč žáka jeho cestu, neodchýlí se od ní, když zestárne. 

 

Naše škola vytvořila vlastní systém práce školy, který kombinuje práci v malých  vrstevnických skupinách – školních  třídách - s individuální a skupinovou prací žáků a tento systém podporuje i nevrstevnickými skupinami. V následující kapitole popisuji systém jako celek, kde se jednotlivé prvky organizovaně střídají ve školním vyučování. 

 

Inovativní prvky projektu: 

 

Je těžké mluvit o inovativních prvcích ve chvíli, kdy náš pohled na pedagogiku je takový, že Heřmánek tvoří poctivou a opravdovou pedagogiku. Inovace je úhel pohledu a když se podíváme na naši školu, její inovace spočívá v tom, že jsme se vážně a důsledně vzdali pedagogických postupů obvyklých například ve státním  školství, protože jednou z našich zásad je nesrovnávat, vidět individualitu a jednotlivé talenty i slabé stránky vyžadující podporu. Takoví jsme my jako škola a takoví jsou také naši studenti. 

 

Několikrát se nám pochopitelně stalo, že jsme omylem přijali učitele, kteří byli zvyklí na zavedený systém státní školy, a byli jsme překvapeni společnými prvky těchto učitelů. Všichni vytvořili vztahový žebříček dle stupnice oblíbený – neoblíbený, všichni vytvořili žebříček úspěchu, který odstranil části žáků přístup k úspěchu a také často hodně pracovali s vinou a snižováním sebedůvěry. Nejspíš tedy jsme jako škola inovativní atmosférou respektu ke každému žákovi, k jeho talentu a jeho rodině, ale i slabostem a těžkostem. 

 

V našem pojetí vytváříme systém individuality, růstu vlastní hodnoty žáka. Snažíme se, aby žáci uměli ocenit hodnotu a dobře ohodnotit spolužáka a učitele a vytváříme společný tým. Snažíme se vidět každého žáka a jeho situaci jako samostatnou, ale zároveň vnímáme jeho vztahy s námi jako učiteli, se spolužáky a jeho schopnost spolupráce a schopnost zapojit se do práce týmu. 

 

Tak uvažujeme o žácích i před nimi, ale i na pedagogických radách či na tripartitách. 

V akademickém prostředí za individuální přístup považujeme to, že žák obdrží akademické informace, často prezentací učitele, a následně 

učitel vytvoří žákovi prostor, který mu umožňuje postupovat podle své vlastní úrovně a rychlosti učení. Následně učitel poskytne žákovi zpětnou vazbu a objeví specifické požadavky každého dítěte a umožní   poskytnout osobní a přesnou pomoc v případě potřeby. Naším cílem tedy není jen vyložit látku a pak zkontrolovat, jak se ji žák ve škále naučil. Naším cílem je být podporou pro každého žáka na jeho úrovni a v jeho rychlosti, sledujeme, kde se v procesu učení nachází. Tady je pak možné žákovi pomoci, zapojit odbornost učitele a poradit každému žákovi jinou metodu či zvolit jiný postup a doporučit ho či vyzkoušet na základě učitelovy odbornosti (pedagogické, psychologické – i vzhledem k věkovým zvláštnostem dětí, k jejich osobním zvláštnostem, k jejich možnostem, potřebám atd.)  Naši učitelé se nenazývají  průvodci, ,protože nejsme jen průvodci, ale vnímáme i svoji roli učitelů. Nejsme průvodci, kteří provádějí žáka učením. Jsme učitelé, kvalifikovaní odborníci, kteří učí žáka nové věci a zároveň ho odborně a kvalifikovaně provedou procesem učení k úspěšnému naučení. Tedy všemi částmi procesu učení. Takže role učitele se na naší škole střídá s rolí kouče, ale i s rolí pozorovatele a přítele. Procházíme s žákem různými fázemi, v některých jsme spolu a v některých ho necháváme samotného, protože je již dostatečně zralý, aby v této fázi byl samostatný, a přítomnost učitele by byla na škodu procesu učení a rozvoji žákovy samostatnosti a zodpovědnosti v učení. Pomáháme všemi pedagogickými možnostmi procesu učení najít žákovi  JEHO cestu. A to nejen v celkovém nastavení života, ale i v jednotlivých problémech a školních konfliktech s učením, se vztahy atd. 

 

V individuálním přístupu ke každému žákovi má speciální místo růst odpovědnosti žáka za sebe samého a pohled na rozvoj zralosti každého žáka v daném vývojovém období, které následují trojročí. Tento náš systém je velmi inspirován Montessori vývojovými fázemi, ale nekopíruje je doslova. 

 

Individuální péče umožňuje vytvořit prostředí důvěry a pochopení mezi žákem a učitelem. Umožňuje pochopit věci, které nelze stihnout pochopit ve velkém kolektivu. Například máme ve škole od 7. třídy žáka, který je bilingvní. Jeho výsledky v českém jazyce jsou špatné. Co je ovšem velmi zvláštní, je také jeho přízvuk, který je i v českém jazyce anglický. Ve třídě jsme často řešili určitou agresivitu právě toho žáka. Zajímavé bylo, že probíhala nejvíce v hodinách českého jazyka. Jako škola nedokážeme udělat všechno, ale můžeme přijít na to, že je žák nespokojený se svým životem a že mu chybí otec, který je rodilý Brit a trvale žije ve Spojených arabských emirátech. Díky tomuto pochopení a skrze možnost vtáhnout do hodiny online komunikaci otce se může stát, že hoch překoná odpor k českému jazyku a přijme i tuto svoji situaci, která je nejspíš zástupnou situací za nepřítomnost otce. 

 

  1. Pojmy školy Heřmánek

Školní třída v ZŠ Heřmánek  je malá vrstevnická skupina v ročníku, která se rovná malé sociální skupině – 12 žáků stejného ročníku. 

Trojročí – skupinu tvoří 3 třídy žáků různého věku po sobě jdoucích ročníků, které vzájemně kooperují.  Trojročí vede vedoucí trojročí. Trojročí tvoří třídy žáků po sobě následujícího věku v jednom věkovém vývojovém období. Trojročí může společně pracovat jeden školní rok 

Dvojročí – skupinu tvoří 2 třídy různých ročníků, které vzájemně kooperují pod vedením vedoucího dvojročí. 

Vedoucí dvojročí a trojročí – koordinují a řídí především společnou činnost učitelů v dvojročích a trojročích, koordinují třídní učitele tříd, koordinují ŠVP Heřmánek směrem k vedení školy a směrem ke svým třídám. 

Hodnocení - myšleno slovní hodnocení, od 7. třídy se přidává hodnocení pomocí procenta úspěšnosti testu ve škále 0 až 100 procent. Dbáme na to, aby každé hodnocení neslovní bylo podloženo reálným zjištěním. 

 

 

  1. Popis stylu práce školní třídy 

Školní třída jako sociální skupina 

 

Tento sociálně-psychologický pojem vztahujeme na strukturu a uspořádání naší školní třídy. Naše školní třída je tvořena učitelem, asistentem a obvykle 12 žáky, kteří vzájemně spolupracují a také ve vzájemném vztahu pracují odděleně pod vedením učitele či ve vlastní dohodě a spolupráci. Mezi jednotlivými žáky třídy, učiteli a asistenty probíhá a spojuje je vzájemná komunikace skrze normy, vzájemná očekávání a společně vykonávanou činnost, především vzdělávací, ale i další druhy činnosti. 

Členové naší školní třídy mezi sebou tvoří a mají mezi sebou vazby. Jsou na sobě při vzájemné spolupráci závislí, ale také pracují individuálně. Při této individuální spolupráci probíhá i vzájemná podpora úspěchu v individuální práci. A naopak při společné práci získávají žáci informace (jako při běžném frontálním vyučování), ale i společně pracují na společném cíli – úrovni vzdělávání. Předpokládáme, že členové třídy mají mezi sebou emocionální vazby, přátelství či respekt a mají jisté ztotožnění se skupinou i se školou Heřmánek  jako takovou. Celá škola a jednotlivé třídy pracují na normování, tedy na snaze přenést se přes konflikty cestou domluvy na jasnějších pravidlech, a společně vytvářejí hodnoty.

 

Každá školní třída se vyvíjí. Máme již nyní po deseti letech práce školy zkušenosti s tím, že dokážeme podpořit rozvoj této třídy, pokud žáci společně projdou všemi vývojovými obdobími  od 1. třídy. 

 

Naše malé třídní skupiny s charakterem malé sociální skupiny se vyvíjejí odlišně od velkých tříd základní školy. Pro naše heřmánkovské třídy jsou typické blízké vztahy a interakce mezi všemi členy skupiny, tedy mezi žáky, učiteli a asistenty, odpovídající malé sociální skupině. Škola vytváří a počítá s tím, že umožní vytváření dobrých vztahů mezi dospělými, učiteli a asistenty a žáky. Je to velký rozdíl oproti třídě s větším počtem žáků, kdy nemusí nezbytně probíhat interakce mezi všemi členy a vztahy mezi členy nejsou důvěrné. 

Rozdílné nastavení třídy Heřmánek jako malé sociální skupiny se všemi výhodami a pochopitelnými nevýhodami malé sociální skupiny

Toto nastavení rozhodně podporuje možnost práce v nevrstevnických skupinách v jednotlivých trojročích, ale především individuální přístup, vytvoření vztahu důvěry mezi učitelem a žákem. Tato atmosféra vztahy, které vedení školy plánovitě rozvíjí (v rámci podpory učitelů, dětí a rodičů) vytváří podpůrný systém k individuálním možnostem výuky, ale také k rozvoji individuální motivace k učení a k postupu v učení. 

 

  1. Nevrstevnické učení v rámci trojročí a dvojročí 

Ročníky školy se seskupují do trojročí a dvojročí. 

Třídy vzájemně spolupracují

- 1. až 3. ročník

- 4. a 5. ročník

- 6. až 7. ročník

- 8. a 9. ročník

 

Toto rozdělení ve škole také není vždy zachováno a je možné, že okrajové ročníky uskupení se v rámci spolupráce připojí ke spolupráci s dalšími ročníky,  3. s 5. atd. 

 

  1. Řízení nevrstevnické skupiny v rámci školy 

  2. Tvoření nevrstevnické skupiny v rámci potřeba žáků a spolupráce učitelů

  3. Školní zahrada a pracovní výchova 

  4. Aktivity a pomůcky

  5. Organizace 

  6. Projekty, muzea a návštěva různých akcí

 

  1. Projekty mimo trojročí, které podporují nevrstevnické učení 

  1. Vědecké projekty

  2. Dramatická a divadelní práce

  3. Aktivní skupiny – Ekotým, Tým knihovny školy, Tým správy počítačové učebny, Tým školního stravování 

  4. Nevrstevnické skupiny v rámci volného času 

  5. Aktivity v rámci života školy

 

 

 

 

 

  1. Individualizace výuky

 

  1. Předpoklad 12 žáků ve třídě 

  2. Koordinace ŠVP Heřmánek – následné roční plány – měsíční plány

  3. Projednávání a společné plánování učitelů a žáků 

  4. Pomůcky a prostředí, které ve škole působí jako možnost 

  5. Přípravy na hodiny a praktická koordinace hodin 

  6. Hodnocení, sebehodnocení žáků a spolupráce s učiteli 

  7. Respektování a stanovení cílů 

 

Učitel běžně přizpůsobuje svoji výuku tak, aby respektovala individuální zvláštnosti žáků, a to po stránce obsahové i metodické. V běžné třídě je individualizace jedním z prostředků, ale v naších třídách je individualizace cílem. 

Hlavní předpoklad, že každý člověk je jiný (jiné osobnostní rysy, rodinné zázemí, kulturní prostředí a  z toho vyplývající nadání, ale i slabší stránky), je základním pohledem učitelů a školy na každé dítě. 

 

Úkolem učitele je podporovat jedinečnost a rozvíjet u žáka jeho individuální schopnosti, ale ve třídě jsou tyto individuální schopnosti dávány dohromady do společné třídní práce a projektů. Ve třídě se uplatňuje komunitní princip, vytvoření prostředí a stejných práv pro všechny včetně učitelů. Učitel i celá škola hledají  metody, které jsou pro žáky nejvhodnější z hlediska  jejich individuálních potřeb, ale také z hlediska věkových potřeb celé skupiny 

 

 

  1. Plánování  jako nezbytná součást individualizace výuky 

Plánování není nic inovativního, přesto si myslíme, že k tomu, abychom školu mohli dobře zorganizovat,  patří pečlivé a formálně dodržené plánování. 

Plánování klasicky vyplývá z ŠVP a je rozpracováno do ročních plánů a následně do časových plánů dle potřeb učitele  (někdy týdenních společně se žáky, někdy měsíčních). 

Ovšem, co by nejspíš mělo být běžné, ale zdá se inovativním postupem, je to, že my tyto plány využíváme k čtvrtletním hodnocením – někdy i častějším. Tedy porovnáme obsah plánu s výstupem a ten zhodnotíme slovně (často i pomocí testu). Všechny plány však jsou postavené na principu, že naším cílem není žáka nachytat na neznalosti, ale naučit ho znalosti a dovednosti. 

 

Na počátku textu jsme naznačili, že v individuálním přístupu ke každému žákovi má speciální místo růst odpovědnosti žáka za sebe samého a pohled na rozvoj zralosti každého žáka v daném vývojovém období, které je zastřešeno trojročím. Tento náš systém je velmi inspirován Montessori vývojovými fázemi, ale nekopíruje je doslova. 

V porovnání :

Montessori 

  1. Trojročí –1. – 3. třída  V prvním trojročí stále ještě u nás převládá mírná závislost žáků na učiteli a jeho pomoci, samostatnost a zodpovědnost se rozvíjí v jednoduchých úkolech a výběrech. Je to rozdíl od Montessori systému. 

  2. Dvojročí 4. a 5. třída – V této fázi objevujeme stejně jako v Montessori svět kolem sebe, ale velmi pracujeme na soudržnosti a celistvosti celé třídy, ale také na pravidlech a zde začíná rozvoj samostatnosti a zodpovědnosti. 

  3. Trojročí  6. až 8. třída 

Toto období je obdobím vrcholu samostatné práce a rozvoje samostatnosti a zodpovědnosti 

  1. V 9. třídě máme za jasnou prioritu přijímací zkoušky a podporu žáků při nich. 

 

 

  1. Personální zajištění podmínek plánování výuky

Škola je řízena týmově. Postup individualizace řídí dva členové vedení školy. Každý z nich se zaměřuje na svoje kompetence. Především výchovný poradce školy, a to běžným postupem srze IVP. 

Postup individualizace výuky, společně s vizí celé školy řídí zástupce ředitele školy (Headmaster), mezi jehož zodpovědnost  patří vedení týmu školy v  dodržování  kvality vzdělávání a udržování vize, koordinace ŠVP, metodická práce  školy. Z toho vyplývá jeho podpora dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků a motivace kolegů k různým formám vzdělávání. 

 

Škola podporuje učitele:

 

  1. Podpora ze strany vedení pro jednotlivé učitele 

Učitelé získávají podporu na pravidelných společných setkáváních, která řídí Headmaster dle vize školy. 

Učitelé získávají podporu na vzdělávání v organizaci i mimo ni na 1 – 2 denních kurzech.

Učitelé získávají vzájemnou podporu tím, že vzájemně usilují o společnou vizí. 

Učitelé mají přímý vliv na řízení školy a svého dvojročí. Jsou aktivně brány v úvahu jejich názory a připomínky a také tím, že rozdělení školy na dvojročí umožní učitelům mít blízko k místu, kde se rozhoduje a řídí jejich škola. Na vedoucí dvojročí či trojročí jsou přeneseny mnohé pravomoci vedení školy. 

 

  1. Organizací školního vyučování jako takového 

ba)Formálně vytvořena školou 







 

  1. Časový prostor 

Z hlediska rozvrhu má velkou prioritu  pro individualizaci anglický jazyk, kde se malé třídy ještě dělí na malé skupiny vzájemné podpory a spolupráce. 

Z hlediska rozvrhu se vytváří prostor  pro to, aby žáci mohli samostatně pracovat či pracovat ve vrstevnických skupinách – nejvíce v zeměpisu – projekty zeměpisu, či na školní zahradě

Organizace práce ve třídách a u jednotlivých žáků je ovlivněna vlastními plány práce. V případě prvního stupně týdenními, v případě druhého stupně měsíčními či ročními. A dále vlastním hodnocením výsledků a následně sebehodnocením společně s učitelem či pomůckami  pro sebehodnocení. 

Učitel organizuje časový prostor a často se stává více organizátorem výuky než jen tím, kdo podává frontální aktivitu. 

 

 

  1. Prostorová organizace 

 

Kalendář Teen
Kalendář 1. stupeň

Kontakt